Protože jsme z Mostu, chodili jsme s ním od léta loňského roku do zdejší veterinární ordinace MVDr. J. S. Léčila ho na selhávání ledvin. Robin podstoupil sonografické vyšetření, které ukázalo zvětšenou ledvinu, podle krevních testů však byla funkční. Dostal dietu. Chřadnul, den ode dne ubýval na váze a přes opakované kontroly u lékařky se jeho stav stále zhoršoval. Bylo nám řečeno, že jde o selhávání orgánu a s tím se nedá nic dělat, na to lék není. Máme ho nechat v klidu dožít. Blížily se Vánoce a Robísek umíral. Ale v jeho očích bylo vidět, že ještě nechce odejít.
Sedmnáctého prosince jsme požádali o pomoc MVDr. Jana Minárika z veterinární kliniky Nisa v Liberci. Do telefonu jsme mu vysvětlili stav a on řekl, že máme kocoura hned druhý den přivézt. Robísek jak jindy auto nesnáší, tentokrát věděl, že tahle jízda je pro jeho život rozhodující a celou cestu byl naprosto v klidu, nezvracel, neslintal. Po kompletním vyšetření byl verdikt MVDr. Jana Minárika následující: ledviny jsou zcela v pořádku, ale na střevu má velký nádor. Jeho celkový stav je takový, že buď podstoupí eutanázii ihned, protože jinak by šlo o týrání, anebo se pokusíme o operaci, kterou ovšem nemusí přežít. Vážil v té době pouze dva kilogramy. Pochopitelně jsme se rozhodli pro druhé, světýlko naděje svitlo.
Na veterinární klinice Nisa ho operovali ihned. Robin se z narkózy probudil a odpoledne jsme ho mohli vidět. Přes noc musel zůstat ještě na klinice v pooperační péči, ale druhý den už s námi jel domů. Zotavoval se velmi rychle.
Dnes, když se na Robíska díváme, jak obrovskou má chuť k jídlu, s jakou radostí žije, nechce se nám skoro věřit, že utekly teprve dva měsíce od jeho operace.Kdybychom neučinili rozhodující krok a zůstali v péči lékařky v Mostě, Robin by dnes už nežil. Ledabylá diagnóza a zcestná péče by ho stála život. A tak jsme se přesvědčili, že není veterinář jako veterinář. Přesto, že z Mostu do Liberce je to 140 kilometrů, s našimi zvířátky budeme jezdit výhradně do Liberce na veterinární kliniku Nisa. MVDr. Janu Minárikovi chceme touto cestou za jeho profesionální péči poděkovat.
Radka Slížová s rodinou
(a především Robin :-))
